čtvrtek 19. října 2017

Samota

Už je to skoro dva měsíce od mýho posledního příspěvku. No toto.. Umím to ještě vůbec? :D
Souvisí to s názvem článku - samota. Veřte tomu nebo ne, ale opět jsem se strašně změnila. Momentálně se nacházím ve fázi života, do který mě vesmír dokopal a vůbec to nebylo příjemný. Dokopal mě k tomu, abych pocítila samotu a nejen to, ale abych také vyžadovala samotu. Objevila jsem totiž, že být občas sama se sebou není vůbec tak špatný.

Tělo, mysl i duše to po mě vyžadovalo dobrých deset let. Jo, bylo to někdy na začátku střední, kdy mě začaly bolesti hlavy. A jo, až včera jsem na to přišla. Byla jsem na všech možných vyšetřeních přes alergie až po nádory, ale nikdy mi nic nenašli. Snažila jsem se poslouchat svý tělo, jíst zdravě, vyřadit HA, cvičit a tak dále, ale stejně se mi to vždycky vrátilo, ale třeba v trošku menší intenzitě. Pro představu mě na střední bolívala hlava 4x týdně a pak už třeba jenom 2x. Měla jsem i období, kdy mi bolela třeba jen dvakrát za měsíc, ale poslední dobou se to začalo zase zhoršovat. Nezabírají mi žádný prášky, ani ty nejsilnější na předpis, někdy mě bolela i několik dní v kuse. Rekord jsou tři, to už jsem začínala trochu bláznit. V minulosti jsem vždycky provedla nějakou úpravu svýho životního stylu, tak se to o trochu zlepšilo. Ale nikdy ne úplně. Zapomínala jsem totiž na jednu důležitou věc - mysl.

Už jsem se naučila respektovat celkem tělo i ducha, ale mysl jsem neposlouchala. Pořád jsem byla závislá na jiných lidech, resp. na tom, jaký mají ke mě vztah. Neustále jsem se snažila někomu zavděčit, být milá i když jsem nechtěla, trávit čas někde i když jsem tam nechtěla být a další podobný zbytečnosti.. Tak tomu už je konec. Budu svůj čas trávit tak, jak chci já a s lidma se kterýma chci, protože na nic jinýho vážně nemám čas. Protože ten čas, kterej mám navíc chci trávit sama se sebou.

A s tím i souvisí má delší pauza tady na blogu. Nějak poslední dobou nemám potřebu sdílet můj život. Uzavřela jsem se víc do sebe a povrchní příspěvky mě psát pořád nebaví. Zjistila jsem totiž, že přece nemusím sdílet každou moji špatnou stránku světu, abych v něm probudila světlo a naději. Protože nikomu nic nedlužím a nemusím pořád křičet do světa a nemusím se ospravedlňovat. Protože chci ty moje nejhlubší myšlenky sdílet jen s určitými osobami, na kterých mi záleží. Protože už nemám na nose růžový brejle a vidím, že lidi nejsou tak heboučcí, měkoučcí a voňaví. Že i přesto, že věřím, že "zlost" pochází ze šrámů lidí z jejich traumat neubírá této "zlosti" na síle a autenticitě. A já tu nejsem proto, abych léčila a vyslechla všechny a už vlastně ani nechci. A to je důležitý, to se změnilo. Že já už prostě nechci, už se netrápím nad tím, že nemůžu. Přijímám věci takový jaký jsou.

Už asi měsíc nad tímhle tématem dumám a život mě zkouší v jeho oblastech. Věděla jsem, díky intenzitě těch "zkoušek", že to musím co nejdřív vyřešit a že se to děje právě proto, abych se naučila být více sama se sebou. Ale včera jsem si poprvý uvědomila, proč to souvisí s mými bolestmi hlavy a kam až je tato problematika v mým životě zakořeněna.

Byly jsme jako každej týden s kruhem žen na setkání a povídaly jsme si právě o tom, co jsme za poslení týden prožily a později jsme si jen tak ze srandy vytáhly každá kartu z Osho Zen Tarotu. Holky přede mnou se každá zeptaly na něco fyzického, tak mě to inspirovalo k tomu, abych se zeptala, proč mě pořád bolí hlava. A vytáhla jsem si kartu SAMOTA. V tu chvíli mi docvaklo, že to souvisí s tím co teď řeším, ale o chvíli později jsem si uvědomila, kam až tento problém sahá, čím byl vytvořen a jak se podle něj můj život formoval, abych ho mohla později překonat. No všechno mi to krásně zapadlo do sebe a všechno co se v mým životě událo mělo důvod. Vidím to teď tak čistě, jakobych před sebou měla mapu.

Myslím si, že dříve nebo později si tímto projde každý. Uvědomování si ceny svého času a hodnoty sama sebe je další krok k opravdové dospělosti a důležitý krok ke štěstí. Už zase cítím nadšení. Naděje v apatii se vyplatila .)) Příští týden už konečně dostanu klíče od mýho novýho bytu. Těším se, jak se na něm vyřádím, konečně zase nějaká realizace. Bydlet zpátky u mamky bylo po jedný stránce luxusní, ale mít svý vlastní hnízdo je k nezaplacení. Možná sem tam i přidám nějakou inspiraci - zařizování bytu nebo zase recepty. A nebo zas něco extra hlubokýho co vám prostě musím sdělit. :D Objevila jsem jeden boží recept na špagety s dýňovou omáčkou, ale vždycky je sním než je stihnu vyfotit. No.. být blogger je těžký. A proto jím nejsem. :D

Mourek vás všechny pozdravuje

xoxo

N.

středa 23. srpna 2017

Konec rebelskýho období

Nebo aspoň jedné z jeho částí. Mám opět hnědý vlasy. Už mě to přestalo bavit, být všude zapatlaná do zelena. Zkusila jsem už tolik kombinací, dokonce jsem šla i do chemických kadeřnických barev, ale prostě to nejde. S těžkým srdcem to vzdávám a vítám svoje zcela nepřirozený tmavě hnědý vlasy. Docela se mi líbí, vypadám tak rozumněji, starší možná. Hmmmm.

Už jsem sem tak dlouho nepsala o "normálních" věcech, že mi to přijde divný. Co je vlastně normální? Nemám žádnou normu na "normální", tak o čem to vlastně mluvím... Věc se má tak, že sem píšu většinou když mám nějakej problém nebo všeobecně blbou náladu, ale teď se zrovna nacházím v období života kdy se mám docela dobře. Tak možná proto mi to přijde divný. Ale stejně sem chci psát :D lálá. Tak jako, abyste si nemysleli jakej je můj život krásnej - mám pravděpodobně momentálně horečku, za mnou balíček využitých kapesníků, bolí mě ruka, protože jednak jsem se do ní švihla tětivou, když jsem byla střílet z luku a jednak na ní mám nemalou novou kérku od včera. A to jsem nevyjmenovala ještě další nezmary který momentálně trápí moje tělo, ale ty si nechám pro sebe. Zrovna jednou za sto let, když je moje mysl v pořádku, tak to tělo neunese. PF. (Ale je statečný, fakt, taková rýmička, to není žádná sranda.)

Měla jsem nedávno narozeniny. Tyjo to už je 23.8., tak to už není ani tak nedávno. Před devatenácti dny. Co jsem ten den dělala.... kdybych taky ten článek napsala včas že. Myslím, že jsem byla v práci. A pak v Tembu. Kde jinde taky. Žádnou oslavu jsem nedělala, neměla jsem na to náladu. Jen jsem pobrala lidi, co měli čas a šli jsme ven. Jen tak. Překvapilo mě, kolik lidí si na mě vzpomnělo. Ať žijou připomínky na Fejsbůku. hahá Ne fakt, díky <3 A moji nejbližší mě obdarovali krásnými dary. Nebudu je tady vyjmenovávat, protože jsem si nedávno četla můj článek myslím z Vánoc a přišlo mi to hrozně vtipný a osobní :D Jediný co chci zmínit je, viz to, že mám modřinu na ruce, že jsem dostala luk (mé elfí já ti děkuje, brouku <3 * ). Takže mám novej koníček. Tadááááá :D Asi jsem fakt musela být v minulým životě elfem nebo nevím, ale když ho držím v ruce, to je jak kdybych měla prodlouženou ruku, prostě skvělý, úžasný, tisíc, milión. (K tomu se váže vtipná historka, jak jsem natáhla tětivu naopak a pak jsem si stěžovala, že je to natáhnutí nějaký těžký, ale to tady raději nebudu rozebírat. :D )

K novýmu přírůstku na mý ruce.. jestli jste četli můj příspěvek o kérce se srnou, tak jsem tam psala, že původně měla být ještě kolem toho posvátná geometrie jako symbolika vesmíru, ze kterýho celá ta "meditační vize" - což je ta kérka se srnou - vychází. Takže je tam. Geometrie. Na vnitřní straně ruky, spojená květem života se srnčí kérkou. Ještě jsem si nezvykla. Vždycky mi to chvíli trvá než si zvyknu na novou kérku a do tý doby se nemůžu rozhodnout jestli se mi líbí nebo ne - ikdyž je mi to už prd platný. Každopádně už teď vím, že to není konec :D Z té ruky bude pravděpodobně rukáv. Spirituální rukáv. Achjo, je to droga. Tak tady je:


Ten vrchní symbol, vlastně ten spodní - ta ruka je vzhůru nohama, safra jak to mám popsat. No prostě, ten vrchní symbol - ta "hvězda" je tzv. metatronova krychle, což je symbol z posvátné geometrie výcházející z "ovoce života" - to jsou ty kružnice, který tvoří ten základ a z čar které vychází a spojují všechny tyto kružnice dohromady. Ten spodní symbol - trojúhelník - symbolizuje posvátnou trojici všeho bytí. Např. mysl - tělo - duch a tak dále. A to kolem je květ života. Významy tady popisovat nebudu, to by bylo nadlouho. Jestli vás to zajímá, tak na youtube je spoustu dokumentů na toto téma. :)

Takže tak. Mám se fajn. Žiju. A dokonce docela šťastně.

Hezkej den!

xoxo

N.

pátek 14. července 2017

Apatická naděje

Už pár týdnů koukám na to mý BIO a říkám si: "Wow, já jsem se tak strašně změnila."

Mám pocit, že mě dostihla jakási apatie dospělosti. Co to je? To je to, když jedeš od rána k večeru a vlastně tě nic nezajímá, nic si neužíváš a nic neprožíváš. Tohle mám už tak asi rok. Možná víc než rok. O dost dýl než rok. Pamatuju si, jak jsem začala objevovat Teal Swan a byla hrozně nadšená z jejího učení, jak jsme chodily s kámoškama do Utopie a nadšeně jsme rozebíraly smysl života...až jednou, jedou přišel zlom. Pamatuju si přesně ten moment, jak sedím v tý čajce, koukám na kámošky jak se dál zapáleně baví o těchto tématech, a já necítím nic. "Co je", ptaly se. "Nevím, j-já n-nedokážu o t-tom m-mluvit.", odpověděla jsem. Lekla jsem se. Lekla jsem se, že vlastně nic necítím a myslela jsem si, že to bude jenom na ten večer. Ale nebylo. Nikdy to neskončilo.

Chci to zpátky. Ten pocit, když jste pro něco nadšení. Jak vám plesá srdíčko a máte zrychlenej tep. Chci to zažít znovu. Ale nevím jak. Jako jo, mám chvíle, kdy jsem šťastná, to jo. Ale nikdy ne tak, jak si to pamatuju. A pak se vždycky vrátím do té apatie. A do deprese. Potom nevím jestli je lepší necítit nic nebo cítit dno. Co myslíte?

Snažila jsem se z toho dostat. Raw strava mi na to dost pomáhala. Něco na té čisté energii bude. Ale nevydržela jsem na ní, protože mám prostě ráda jídlo. Hlavně italský jídlo. Mňam. Dost mi i pomáhalo, když jsem si našla nějakej novej koníček. Problém byl, že jsem u něj nikdy dlouho nevydržela. Nevím proč, ale matně si pamatuju, že jsem měla ten pocit, že mi okolí naznačuje, že to není pro mě a stejně u toho nevydržím, takže jsem tomuto psychickýmu tlaku podlehla a potvrdila jejich očekávání. Třeba to byl jen můj mozkovej výmysl, ale váhu to pro mě mělo stejnou jak kdyby to fakt bylo od mýho blízkýho okolí. Na tohle zabírá nikomu nic neříkat. Potom to nemůžu svádět na ostatní, ale uvědomím si, že je to výmysl mýho psychomozku. Jop, to si budu pro příště pamatovat. Nojo, jenže sdílená radost je dvakrát tak velká radost...


Jedinej koníček, kterej mi vydržel a taky hodně pomohl je Ženský kruh. To jsou holky, se kterýma se scházíme už od srpna každej týden. Nedokážu ani slovy popsat, jak jsem vděčná, že jsme se našly. Začínaly jsme v šesti, teď je nás patnáct. Nejsme klasickej terapeutickej kruh. Věnujeme se nejen seberozvoji, ale i spiritualitě a magii. Tyhle holčiny mi pomohly přes takový životní nesnáze, přes který bych se já sama vláčela měsíce. Děkuju <3

Teď o víkendu jsem jela poprvý na motorce. Jako spolujezdec samozřejmě. Řídil přítel. (Vím, že tu chybí můj životní update, ale tak, vidím instagram a chápu ne :D :) ) Bála jsem se. Samožřejmě, že jsem se bála a to je slabý slovo. Ale víte co? Tam jsem to cítila znovu. To nadšení. Asi jen na hodinu, ale bylo to tam. Jsem ráda, že jsem toho ještě schopná.

Cítím, že se blíží bod zlomu. Budu mít byt. Fakt svůj byt. Před pár dny mi schválili hypotéku. (Kdo sleduje můj pinterest, tak mu asi došlo, že se něco takovýho blíží xD ) Z nějakýho důvodu věřím, že mít svoje místo, svůj prostor, mě vyléčí. Budu moct žít konečně tak, jak si přeju já. Konečně se objevím. Objevím věci, který mě baví. To, čím vlastně jsem. A doufám, že začnu znovu cítit nadšení.

A až začnu, tak si ho nenechám už od nikoho vzít.

Bože, já se TAK těším!

Bude to dobrý.

Mám vás ráda.

xoxo

N.

pondělí 26. června 2017

Smysl života jezerní sirény

Pro co.
Pro co žít?
Neustálá obnova cyklu. Pro prožitek?
Pro stres a strach, pro krásu světlušek.
Pro slzy a smích.
Nahoru a dolů, houpačka života nikdy nepřestane.
A tak se ptá, pro co?

Pro uvědomnění. Pro smysl života.
Pro to, že je jen zrcadlo vaše.
A to nikdo nemá rád.

Stojí uprostřed emocionální bouře,
vysoká jako sekvoje,
čekajíc na milostivý záblesk v oblacích.

Proč lidi nepočítaj s tím, že u vrby je vždycky aspoň malinkatý jezírko?
Ona zdatná se prohýbá pod smutkem světa.
Jezírko se leskne a odráží tvou tvář.
Tak jako obraz Doriana Graye.

Ona udělá krok dozadu a možná dva nebo tři.
Vzdálí se, daleko, tak abys nemusel svůj obraz zakrývat těžkým sametem.
Oslepla by.
Siréna z jezírka, nasadí si matnou maškarní věc přes obličej, aby se teda přestala lesknout.
Čeká v temným jezerním koutě.
Sama.

Kouká nahoru, ke břehu.
Už jsou všichni pryč?
Všechny dychtivé páry očí. Už jsou pryč?

Až poslední zvuk klepající nohy utichl, siréna sundala maškarní kus plastu a začala se znovu lesknout. A plavat. A tančit. A smát se. A povídat si s bytostmi který měly krásnej odraz.

Ponořila se do jezerního světa. Sama a přecejen obklopena láskou.

Kolem jezera prý postavila varovné cedule. Dobrej nápad, říkám si.

Jen tak si proplouvat životem...a tlumit mánie a deprese...abychom byli normální za každou cenu...

Takovej přístup se jí teda vůbec nelíbil, tak si to prostě udělala po svým.

Asi se k ní někdy půjdu podívat.

xoxo

N.

středa 31. května 2017

Koncepty a osobnosti

Za posledních 14 dní, už mám rozepsaný dva koncepty. To se mi ještě nikdy nestalo. Vždycky dotahuju články do konce v ten okamžik co mě napadnou. Nemůžu je tam nechat a nemůžu je dokončit. Takže tady je máte.

19.5.2017 - jsem měla očividně dobrou náladu

V životě jsou věci, který si zaslouží zvláštní místo v srdci. Ty malý momenty, kvůli kterým si člověk uvědomí, že je život vlastně celkem fajn. Nebo že může udělat rozdíl. Že záleží na tom, co cítíme, jak mluvíme, jak interagujeme s okolím, jakej vliv máme na tento svět. Ve skutečnosti je toho tolik, co může jedinec ovlivnit. Sice je jeden z miliard, ale i ten malej kousek se počítá. Každá myšlenka, každý čin...

Je to nádherný, když člověk, co vás vůbec nezná, vám přinese do práce květinu nebo něco na zub. Každý den si uvědomuju jaký lidi kolem sebe mám a jsem za vás ráda <3 Mnohdy to převáží i všechna negativa z každodenního života. Protože když máte kolem sebe správný lidi, tak na to nejste sami..

.....měla jsem tak melancholickou náladu, ale někdo mě tak rozesmál, že už asi nedokážu navázat ve stejným duchu.. xD

Takže co je na tomto světě fakt krásný? Ty malý okamžiky, který nám vytvoří úsměv na tváři.
  • když si někdo vytáhne svůj vlastní obal na pečivo místo plastovýho
  • když vás někdo pozve na rande a vy jste na opačný pohlaví (ne, mě se to nestalo, ale úsměv mi to vytvořilo pořádnej :D )
  • když vám někdo řekne, že vás má rád - jen tak
  • když očekáváte od doktorů, že vám budou cpát prášky, ale oni vám doporučí bylinky
  • když vidím starý lidi jak se maj rádi
  • když vidím, jak si zachráněný zvířata umí užívat života
  • když si s někým povídáte a najednou zjistíte, že uplynulo tak třikrát víc času než by mělo
  • když je ta písnička napsaná přesně pro ten okamžik
  • když se na mě - démonický stvoření v černým - usměje malý dítě
  • když svítí slunko při škaredým počasí
  • když někomu kdo má fakt špatnej den, řeknete něco neobvyklýho a on se usměje 
  • když mamka schovává skořápky od vajíček, aby měly dědovi slípky dost vápníku
  • když se člověk rozhodne v přítomným okamžiku pro něco nesobeckýho

25.5.2017 - jsem měla očividně špatnou náladu

Mám tik v oku. Už asi čtrnáct dní. A je to fakt otravný,

Začíná mě pěkně štvát tento svět. Začíná? :D No zůstaneme u toho, ale všichni víme, jak to je doopravdy... Člověk nemůže mít chvíli klidu. Pořád se po něm chce, aby čelil věcem, který mu nejsou pohodlný, pořád musí růst, pořád musí docházet k expanzi jeho vědomí. Člověk bych chtěl mít chvíli klid. Možná by pak zjistil, že se nudí, ale teď momenálně nemyslím na nic jinýho než na klid.

Znáte ten pocit, kdy si myslíte, že je všechno skvělý a konečně začínáte žít šťastně - - - -

Asi mě muselo vyrušit něco důležitýho.

Mimochodem ten tik v oku ještě pořád mám.

Mám černý vlasy. Koupila jsem si permanentní tmavě modrou. Nikdy nevěřte obyčejným drogérkovým barvám. Stydím se za to, že mám na hlavě Loreal. Fakt doprčic, kdybych to věděla, tak si koupím černou od Naturtintu a bude klid a vlasy nebudou vypadat jak paruka. Doháje. Nevím jestli mám dneska dobrou nebo špatnou náladu. Jsem rozpolcená. V práci se nám rozbila klimatizace, 29 stupňů, v kanclu možná i víc. FUJ. Ale dneska večer jdu na koncert Creepshow! Aspoň něco.

Jak se máte? Napište mi taky někdy něco. Mám pocit, že mí čtenáři jsou duchové :D

Asi pro vás dnes nemám žádný super moudra.

Ikdyž....

S kámoškou jsme nakously téma osobnosti a přebírání si struktur od ostatních lidí. Zní to jako něco špatnýho že? Přebírat si něco od někoho jiného. Přirovnala to k plastelíně - nalepení se na někoho a zkopírování otisku. Zní to špatně. Fakt. Ale není. Víte proč?

Člověk se nerodí s osobností. Postupně, jak jde životem, tak ji získává. Získává ji od okolí, od ostatních lidí, z různých situací. Ale strašně moc z nás si myslí, že všechno to co získal už nejde změnit. Vytvoří si svou pevnou věžičku ve které se jako princezna ukrývá před drakem a čeká na zachránění, ve který ani nedoufá. Svoboda příchází s uvědoměním, že si tu věžičku můžeme zbourat a postavit znovu. Třeba se zahrádkou.

Střed člověka je jeho esence - chcete li duše/část boha/kousíček energie Vesmíru. S tím, jak se narodíme do tohoto světa si začneme kolem té esence plácat masky, nebo možná lépe řečeno kousíčky plastelíny s nějakým obtisklým vzorem, která obaluje a chrání ten náš malý zranitelný čistý kousíček Boha v nás. Kousíčky plastelíny si vybíráme podle toho, co se nám zrovna v naší situaci hodí. Průser je, že ona tam zůstane i potom, co jsme z tý situace vyšli a už ji nepotřebujeme. Takže si z tý plastelíny uděláme takovej tlustej mnohovrstevnej obal, kterej nás drží pěkně hluboko a pěkně schovaný.

Když si uvědomíme, co je to za kousky, tak to můžeme změnit. Můžeme se rozhodnout některý kousky odlepit, jiný ponechat, některý nově získat. My si můžeme sestavit svoji osobnost takovou, jakou ji chceme mít. Nemusíme být nevrlí, můžeme si uvědomit, že jsme nevrlí, zjistíme proč jsme nevrlí, co stojí za tím, že jsme takoví začali být a jak nám to prospívá? Opět se navracím k shadow work a začínám se do toho krásně zamotávat. Ale tak princip jsme pochopili ne?

Nebuďte uzavření ve své věži a nebojte se inspirace od druhých lidí.
Tajemství svobody je vědomě se rozhodnout pro rysy, vlastnosti, struktury, zvyky, který se vám líbí a budou vám užitečné.
Ty staré, které vám škodí, zahoďte. Vylečte.
To nejste VY. A zároveň jste. Ale nemusíte. Vy jste božská esence.
Tento život vás donutil vzít si na sebe masky, který pomáhají přežít těžké časy ve vašich životech.
Nechte ty časy odejít.
Ukotvěte ve své jistotě a buďte si vědomi všech nejistot.
Buďte svobodní.

xoxo

N.

středa 17. května 2017

Inkoustová potřetí

"Odcházela jsem s myšlenkou v hlavě ...joo tak ten citát na biceps mhmm, a ta srna na rameno mhmmm už aby to bylo."... píšu v příspěvku o svým prvním tetování dne 23.10.2013.. Že jsem si teda dala na čas :D

Tak jak šel čas, i moje nápady se víc přizpůsobovaly tomu, jak se vyvíjím a vznikl koncept třetí kérky, která proběhla 5.5.2017.

Základní myšlenkou byla moje spiritualita a její ztvárnění - co jiného by se ode mě taky dalo čekat :D Né jako, já tím nejsem tak posedlá, jenom je to jediná oblast, ve které už mám v mým životě jasno a je aspoň základním způsobem zformovaná, což se o jiných zájmech a dějích v mým životě rozhodně říct nedá.

Jak už jsem tu psala asi více než jednou, moje "duchovno" rozděluju na tři části.
  1. Universalismus - ve smyslu, že jediným bohem je Universum - Vesmír a my jsme jeho části. Toto měla v kérce zastupovat posvátná geometrie.
  2. Čarodějnictví - přišlo mi, že to krásně v mým případě vystihují krystaly, kytky a měsíc.. nechtěla jsem tam žádnej kotlík, tarot nebo něco podobnýho - jsou to sice super symboly i nástroje, ale nejsou pro mě tolik podstatný.
  3. Láska k přírodě - vyobrazení přírody - použila jsem místo, který navštěvuju téměř pokaždé ve svých meditacích. Jehličnatej mechovej les a srnu, která je mým průvodcem. 
Tak a teď to všechno zakomponuj do sebe. Chudák tatér, byla jsem poměrně náročná :D Nakonec jsme to dali spolu nějak dohromady, ale posvátnou geometrii jako podkres lesa jsem musela oželit, protože to tam prostě nesedělo. Místo toho má nakonec srna na čele symbol merkabah - dva jehlany zaklíněné v sobě. Merkabah se mimo jiné používá jako energetický nástroj na cestování mezi dimenzemi, což mi krásně káplo do noty - kde jinde než mimo naši dimenzi by měly tyto lesní cesty probíhat. :)

Někoho, kdo by to dokázal udělat tak jak chci jsem hledala hodně dlouho. Buď jsem našla někoho, kdo umí skvěle geometrický a abstraktní věci a nebo někoho, kdo má dobrej reál. Ale když chci obojí - bez roční čekací doby, tak to je hold oříšek. Nakonec moje BBF Janet objevila na instagramu Michala a jeho Amenic Tattoo a já jsem prostě hned věděla, že on je na tohle ten pravej. Musela jsem sice jet do Uherskýho Hradiště, odsedět si to všechno na jeden zátah, ale stálo to za to. :)

O Skoro šest hodin bolesti a dva Harry Pottery později byla na světě <3

návrh
a výsledek .)

Samozřejmě už mám nápady na další kérky. To je droga prostě. Jestě k tomu přece musím vymyslet nějakou tu posvátnou geometrii, aby to bylo kompletní žejo. :D :)

Tralala

Jsem ráda, že už ji tam konečně mám. Nápady se maj plnit dřív než za čtyři roky. Pozoruju to i na jiných věcech. Dokud se něco neudělá, tak to blokuje to ostatní. Ostatní vědomosti, nápady, možnosti, příležitosti..

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti a neplecha jen tak ukončena nebude. .))

xoxo

N.

neděle 14. května 2017

Čakry - sedm úrovní vztahu

Pár měsíců zpátky jse zažila takový menší prozření. V tom nejhorším jsem najednou začala vidět a chápat něco, co mi před tím bylo zkryto. Začala jsem vnímat jak jsme jako lidé a partneři spolu spojeni přes naše energetická centra a jak nám každé z nich dává jiný náboj. V tu chvíli jsem si říkala, jestli už to někdo popsal tak, jak to ke mě přišlo. Pravda, moc jsem nehledala, protože jsem nechtěla být ovlivněna nikým. Chci vám to popsat tak, jak se ty informace ke mě dostaly. Čistě náhodou, v záchvatu smutku a zuřivosti, přišel z hůry balíček vědmostí a s tím i pochopení určitých mechanizmů mezi námi.

Našla jsem pár článků, který se věnujou rozdělení vztahů podle čaker, ale bylo to vždy odděleně - jakože jedna čakra jeden druh vztahu. To, co vám tu popíšu nedělí vztahy do sedmi typů, nýbrž je to jeden vztah v sedmi úrovních. To znamená, že každá úroveň zároveň zahrnuje i všechny pod ní. Dle mého názoru nemůže být ideální vztah založen jen na jedné z nich - byť třeba i na té sedmé "nejvyšší" - tak, jak to popisovala většína článků, co jsem našla. Takže tohle bude spíše popsání vývinu ideálního vztahu. hah :D To zní tak strašně nereálně a ezoteicky, že? :D Ale z nějakýho důvodu mi to dává velkej smysl. Tak se do toho pojďme pustit...

První úroveň - kořenová čakra
Základ, který může za to, že se kořeny vztahu začnou zapouštět, je pudová přitažlivost. V naší hlavě se to projevuje touhou trávit spolu čas a nebuďme troškaři - sežrat se navzájem. Za to může klasicky vzhled/feromony nebo pokud máme otevřený jemnosmyslový vnímání, můžeme navzájem cítit své vnitřní energie, které nás přitahují. Mimo tady ten základ, kterej asi všichni známe, je v tomto bodě důležitá opora. Bez opory se vztah začne rozpadat, jen co se sebe trochu nabažíte. Pocit bezpečí - to je vyšší hodnota týhle čakry. Ve fyzickém světě se to projevuje jako materiální jistota, skutečnost, že se jeden o druhého postaráte, když bude třeba.

Druhá úroveň - sakrální čakra
V této úrovni se začne transformovat energie, která byla vytvořena v úrovni první. Sexualita začne nabývat jinýho rozměru - uvědomujete si božskou esenci ženství a mužství v sobě, už to není jen pouhý akt, ale částečně i duchovní prožitek. Prožíváte tvořivost a kreativitu, která se začne přenášet i do jiných oblastí vašich životů. Nacházíte společné zájmy, napadají vás nové věci, máte spoustu energie a pozitivní náboj, který vás žene vpřed.

Třetí úroveň - čakra solar plexu
Když má člověk otevřenou solární čakru, tak září na míle daleko. A přesně tohle se děje na třetí úrovni. Dáváte si navzájem takovou podporu, abyste mohli zářit takoví, jací jste. Posilujete si vzájemně svoji osobnost a idividualitu. Díky tomu jste šťastní sami se sebou a jistí si v tom druhém. Náramně si užíváte společný čas, nikdy se nenudíte. Ve společnosti záříte vedle sebe.

Čtvrtá úroveň - čakra srdce
Jedno slovo. Víte jaký. :) Láska. Láska na úrovni bytostní. Vzájemná důvěra, oddanost. Jste otevření, cítíte bezpečí na úrovni srdce - druhý level bezpečí z první úrovně - tady se ještě více prohlubuje. Cítíte vnitřní mír, štěstí a harmonii. Jste sobě vzájemně nejlepším přítelem, o všem mluvíte otevřeně a vše přijímáte přes srdce - minimálně snahou o pochopení.

Pátá úroveň - krční čakra
Láska jako umění. Co získáte k sobě v úrovni čtvrté, transformujete do světa kolem sebe. Vidíte krásy života, jiných bytostí a míst. Obdivujete spolu. Romance. Vaše tvořivá energie se manifestuje do fyzické úrovně. V praxi to znamená, že dokážete měnit sny ve skutečnost a moc námahy vás to nestojí. Získáte dar porozumnění. Umíte naslouchat. Umíte se vyjádřit. Projevujete a přijímáte emoce. Žijete všemy smysly.

Šestá úroveň - čakra třetího oka
Na této úrovni začnete vnímat esenci toho druhého. Zase na trochu vyšším levelu než jsem popisovala ve dvojce - tam to byla božská ženskost a mužskost. Tady to je prostě jen božskost. Získáváte schopnost hluboké empatie. Vzájemně se poznáte tak, že do sebe dokážete doslovně vidět. Dokážete se do sebe vžít a pochopit všechny vaše pocity. Nemusíte s nimi z počátku souhlasit, ale tím, že prohlédne skrz ně, tak je pochopíte a dokážete je upřímně validovat, což je ve vztahu jakémkoliv - nejen partnerském - výhra všech výher, protože se pak už vlastně nemůžete kvůli ničemu pohádat. Dobrý ne? :D V okolním světě začnete vidět hlubší smysl, objevujete duchovní podstatu věcí kolem vás.

Sedmá úroveň - korunní čakra
To, co jste objevili v šestce, začínáte přijímat, začínáte se duchovně transformovat. Společně se neustále rozvíjíte. Přijímáte vědění z vyšších sfér, chápete věci jinak, více do hloubky, za vším vidíte důvod proč se to děje, a víte, že je to tak v pořádku. Tato úroveň není téměř v ničem jiná, než když se děje vám jako jednotlivci. Jediný rozdíl je, že v ní kráčíte spolu a víte, že vás to naplňuje.

Tak, to je prosím sedm úrovní ideálního vztahu, který se mi tak nějak utvořil v hlavě na základě toho, co jsem se o těchto energetických centrech naučila a co jsem si v životě prožila. Dle mýho názoru základ, kterej bejt prostě ke štěstí musí, jsou první čtyři. Vztah který má projevený první čtyři úrovně vás může vzájemně naplňovat. Ty další tři jsou takovej krásnej bonus. S každým dalším levlem se vám otevírá zcela jiná brána prožitků. Otázkou je, jestli se oba spokojí na stopce určitý úrovně.

Moje odpověď na tohle - nikdy. Člověk se nikdy neuspokojí na něčem co nepokračuje a nevyvíjí se výš, když to má ten potenciál. A ono to má ten potenciál vždycky, jen to musí vidět oba. Problémem dnešního světa a dnešních vztahů - nebudem si nalhávat, vlastně problém úplně všeho - je, že mají lidi klapky na očích a nechtějí vidět to, co jsou schopni vidět. Nechtějí cítit to, co jsou schopni cítit. Život nás tak dojebal s prominutím, že jsme uzavření tomu, co vlastně chceme. Rodina, společnost, média, okolí - to nás nějak zformovalo násilím do tvaru, kterým nejsme. Máme strachy a přesvědčení o něčem, co vlastně ani není skutečnost. Ale to už bych zabředávala do něčeho, co by se mohlo rozeběhnout na samostatnej článek. Mimochodem - tohle zajisté není celý energetický popis toho, co se ve vztazích děje, je to jen hodně hrubá kostra, načtrnutí. Třeba ke mě někdy přijdou i ty složitější struktury a já se s vámi o ně podělím. .)

Sdělila jsem to, co jsem chtěla. Třeba to dá někomu přesně ten vhled, co do života potřebuje.

Víte jak já to vždycky říkám..
Důležitá je ta cesta, ne cíl.
Až se najdete, nezapomínejte na to.
Přítomný okamžik je to nejkrásnější, co máte.
Pokud myslíte jen na minulost nebo na budoucnost, potom ten přítomný okamžik není hoden vašeho času.
Víte jak já to vždycky říkám..
Jedou se zastavíte a pomyslíte si - tohle je nádherný.
A ta nádhera už nezmizí.

xoxo

N.