úterý 28. února 2017

Cesty podvědomí

Chci jít. Slunce ve tváři mít. Vůně lesů. Temnota skal.
Otevřít. Otevřít Slunce. V sobě cítit matku Zem.

Volná jako pták. Soumrak si užívat.
Vzlétnout ke hvězdám.
Bez tíhy mysli.

Masky padají. Najedou se neznají. 
Nikdo.
Prázdnota uvnitř i venku.
Být jen ten obláček ve větru.

Třikrát ťuknout a být v jiným světě.
Zelený pramínky kolem obličeje.
Víla uprostřed háje.
A kamenný kruh.
Nožičky pobíhají.

Stará chatrč a viktoriánskej dům. 
Vše v jednom, není potřeba mysli.
Potkávám dívčinu zmoklou s černými prameny kolem obličeje.
Mít strach je k ničemu.
Tlející úsměv na mě zubí. Baba.

Panna, Matka, Kouzelnice.
Všechny čtyři.
Mechová cestička a pohřební brána.
Mozkomor kouká kam jako jdu.
Za zvuku bubnů, s těžkým srdcem. 

Vůně šalvěje, plameny šlehají.
Tanči ty divoká! 
Směj se, vem mě za ruku.
Tady ti nikdo neublíží.

Jsme v jiným světě.

V našem světě.

Dýchej

xoxo

N.

Žádné komentáře:

Okomentovat